Jak to, že virus který vyvolává akutní infekci u zvířat, přetrvává v prostředí farmy?
Autor: Gerard E. Martin Valls, Španělsko
Chřipka je v chovech prasat častou infekcí. To dokazuje také vysoké procento farem, které jsou séropozitivní na více než jeden podtyp chřipky typu A. Z epidemiologického hlediska hovoříme o dvou druzích onemocnění: epizootickém a enzootickém.
Epizootická forma se běžně vyskytuje v chovech s vysokým podílem vnímavých zvířat a je charakterizována vysokou morbiditou, vysokou
rychlostí šíření a nízkou úmrtností. Z klinického pohledu onemocnění postihuje zvířata všech věkových kategorií, přičemž nejdůležitější je jeho vliv na březí prasnice, u nichž může vyvolat přebíhání a aborty v důsledku horečky.
Na druhé straně k enzootické formě dochází v případě, kdy je v populaci určitý stupeň imunity. Tato forma je charakteristická nízkým výskytem infekce. Z klinické perspektivy může být tato forma zdánlivě subklinická, i když se běžně vyskytuje recidivující chřipka: respirační příznaky, které pozorujeme opakovaně v jednotlivých produkčních turnusech během odchovu. V případě enzootické chřipky obvykle tytéž kmeny v chovu přetrvávají, takže lze říci, že virus se na farmě stává „rezidentním“. Dopad této formy viru může být silný v odchovnách, neboť v průběhu času zhoršuje úmrtnost a také sekundární infekce.
Otázka, kterou si běžně při enzootické chřipce pokládáme, zní: Jak to, že virus, který vyvolává akutní infekci u zvířat, přetrvává v prostředí farmy?
Na jedné straně platí, že pokud nejsou zavedena imunizační opatření, populace prasniček je náchylná k infekci. Bylo také zjištěno, že vrhy selat narozené prasničkám vykazují relativně vyšší riziko pozitivity na porodnách než vrhy narozené pluriparním prasnicím. To by odpovídalo suboptimální ochraně u těchto mladších prasnic. Uvážíme-li, že ve stávajících systémech produkce prasat může míra obnovy stáda dosahovat téměř 50 %, mohl by právě faktor obnovy hrát důležitou roli v perzistenci této infekce.
Na druhou stranu je třeba říci, že mateřské protilátky z kolostra (CDMA) nejspíš poskytují určitý stupeň ochrany – je nicméně známo, že zvířata se mohou nakazit i za přítomnosti CDMA. Co ve skutečnosti víme o roli CDMA při infekci chřipkovým virem? V rámci longitudinální studie provedené ve Španělsku bylo zjištěno, že k nejvyššímu výskytu infekce dochází ve fázi po porodu.
ZJIŠTĚNO BYLO NĚKOLIK PŘEKVAPUJÍCÍCH ASPEKTŮ:
- Přibližně polovina infikovaných zvířat měla CDMA.
- Jen malá část z nich (< 10 %) prodělala sérokonverzi během 3-4 dnů po infekci.
- Nejméně tři ze 40 zvířat infikovaných během laktace se opět nakazilo ve věku 7 týdnů.
To vše je v souladu s výsledky dalších studií, které prokazují, že pasivní imunita nesterilizuje a že zvířata infikovaná za přítomnosti CDMA si nevytváří imunitu proti čelenžnímu kmeni, ať už homologní nebo heterologní, a mohou se proto později znovu nakazit. Úlohou CDMA při šíření onemocnění se zabývalo několik studií provedených v Severní Americe i v Evropě.
Na jedné straně víme, že základní reprodukční číslo (R0) onemocnění se jednoznačně snižuje, pokud je pasivní ochrana homologní – v některých případech dosahuje úrovně, díky níž může dojít k zastavení šíření onemocnění a časem nakonec k eliminaci infekce z farmy. Pokud je však infekce heterologní, ochrana je mnohem slabší nebo dokonce zanedbatelná. Je třeba si uvědomit, že cirkulace více než jednoho kmene chřipkového viru není v chovech prasat neobvyklá a že scénář infekce s heterologním kmenem tudíž není možné vyloučit. Vzhledem ke všem aspektům se předpokládá, že za přítomnosti CDMA mohou být rezervoárem chřipky v chovu prasat právě selata.
Farmy jsou obvykle organizovány na základě produkčních turnusů, takže selata jsou pravidelně odstavována (většinou každých 7, 14 nebo 21 dnů), což brzy vede k úplnému vymizení jejich CDMA. Selata jsou poté náchylná k infekci, nemají proti ní ochranu a důsledkem je recidivující chřipka. Je logické, že virus si časem na farmě vždy najde zvířata, která jsou náchylná k infekci, což je obzvlášť důležité v chovech s ustájením všech kategorií prasat na jedné farmě (farrow-to-finish) nebo v chovech od porodu po odstav (farrow-to-weaning). Virus tak může „přeskočit“ mezi produkčními turnusy, kvůli čemuž se na farmě udržuje enzootická chřipka.
Celkově vzato platí (viz Obrázek 1), že přetrvávání chřipkového viru na farmě umožňuje existence různých subpopulací v chovu prasat. Roli CDMA můžeme považovat za přinejmenším kontroverzní. Na jedné straně jsou tyto protilátky užitečné, pokud je infekce homologní, i když suboptimální titr (mladé prasnice) může být pro tlumení infekce nedostatečný. Na druhé straně se mohou podílet na přetrvávání infekce ve fázi po porodu, a když selata o tuto mateřskou imunitu přijdou, dochází v odchovnách k recidivujícím respiračním infekcím. Můžeme imunizační protokoly upravit tak, aby se snížil přenos a dopad tohoto onemocnění? Můžeme snížit riziko přenosu pomocí opatření v oblasti biosekurity? Právě na tyto otázky se musíme zaměřit, abychom lépe pochopili všechny aspekty s cílem účinněji tlumit tuto infekci.
Obrázek 1: Šíření onemocnění se více redukuje u zvířat, kterým je poskytnuta kvalitnější ochrana (selata narozená pluriparním prasnicím) než u selat narozených prasnicím prvničkám. Ve fázi odchovu se u zvířat, která se nakazí za přítomnosti určité hladiny mateřských protilátek, nevytvoří aktivně imunita, takže virus bude nadále infekční a bude vyvolávat recidivující chřipku. Souběžná přítomnost různých turnusů zvířat různého věku usnadňuje šíření viru mezi produkčními turnusy. Důsledkem je tudíž přetrvávání infekce.