Další důležité parametry

Hubnoucí kočky mají také sníženou tělesnou kondici tzv. BCS (Body Condition Score). Tato horší kondice je pak v přímé korelaci s kratší délkou přežití u různých nemocí, včetně neoplazií, městnavého srdečního selhání, jaterního selhání a chronického onemocnění ledvin (CKD).

Zároveň je nesmírně důležité identifikovat úbytek hmotnosti včas, abychom mohli předejít negativním efektům. Všichni dobře známe sklon koček k rozvoji jaterní lipidózy, ke které může dojít v důsledku rychlého úbytku hmotnosti. Musíme ale také brát v úvahu i ostatní negativní dopady, které může hubnutí mít, jako je snížená imunitní funkce, špatné hojení ran a celkové snížení aktivity. Tyto situace vedou k prodloužení hospitalizací a k vyšším nákladům na péči o pacienta. Jak jsme již zmínili, pacienti s nízkou tělesnou hmotností mají zvýšené riziko nemocí a úmrtí. Všichni veterinární lékaři si jednoznačně uvědomují fakt, že ztráta hmotnosti bývá varovným signálem onemocnění u geriatrických koček. Mnohé studie potvrdily, že kočky s CKD ztratily v průměru 8,9% své tělesné hmotnosti v roce před vyslovením diagnózy a úbytek hmotnosti byl do určité míry přítomen již 3 roky před stanovením diagnózy chronického onemocnění ledvin. Další studie poukázaly na dlouhodobou ztrátu hmotnosti u koček s různými typy rakoviny a onemocněním štítné žlázy. Kočky začínaly hubnout po dobu 2 let před stanovením těchto diagnóz.

Jako velmi podstatnou je potřeba vnímat také otázku kvality života. Úbytek hmotnosti, špatná chuť k jídlu a vzhled kočky mají vliv na vnímání kvality života majitelem a ovlivňují rozhodnutí o léčbě, jakou jsou ochotni podstoupit, nebo může vést k rozhodnutí o eutanazii. Studie také ukázaly, že majitelé považují podávání více léků za stresující a vnímané jako negativně ovlivňující kvalitu života jejich kočky. Úroveň znepokojení se zvyšovala se zvyšujícím se počtem léků. Zároveň bylo prokázáno, že majitelé koček dodržují léčebná doporučení (od změn ve stravě až po podávání perorálních léků), pokud jejich kočka přijímá potravu.

Mezi nejčastější diagnózy, kde je hlavním projevem úbytek hmotnosti a nechutenství u koček, patří: chronické ledvinové selhání, FLUTDs, nemoci oralního / dentalního systému (ztráta chuti a bolest), postižení gastrointestinálního traktu (zvracení/průjem), zánětlivá onemocnění střev nebo enteropatie, lymfomy, pankreatitida, onemocnění jater a žlučových cest, alergie na jídlo, atopická dermatitida, pyodermie, astma, hypertrofická kardiomyopatie, dirofilárie v srdci, hypertyreóza, diabetes mellitus, artritické stavy, abscesy, ale také různá traumata či post-chirurgické stavy.

Jak postupovat

Vidíme tedy, že ztráta hmotnosti u kočičích pacientů je závažná a je třeba ji rychle řešit. Nemůžeme čekat, zda a kdy se upraví chuť kočky, protože hrozí, že začne hubnout. Mnoho odborníků doporučuje zasáhnout hned, jakmile dojde ke ztrátě hmotnosti nebo špatné chuti k jídlu. Tato včasná terapeutická intervence minimalizuje důsledky hubnutí a poskytuje veterinářům více času na dosažení konečné diagnózy.

Aktuální situace je podle průzkumů společnosti Dechra taková, že asi 75% koček, které jsou na pracoviště přivedeny a mají úbytek hmotnosti, je poskytnuta nějaká forma léčby (léky, dieta anebo léky v kombinaci s dietou). Nicméně u čtvrtiny koček s úbytkem hmotnosti bývá obvyklý přístup „vyčkejte a uvidíte“, který není ideální. Průměrně tyto kočky čekají na léčbu měsíc. Mezi hlavními důvody, proč nejsou kočky medikovány, veterináři nejčastěji uvádějí: problémy s podáváním léků (frekvence a způsob podání), nedostatečná spolupráce s majitelem, komorbidity, (ne)registrace léků pro kočky, náklady na léčbu, bezpečnost při podávání léčby a další. Aktuálně jsou tedy hubnoucí kočky nebo kočky s nechutenstvím krmeny za použití peorálního podávání krmiva ve stříkačce anebo pomocí různých typů sond (naso- oesofageální, oesofagostomické, gastrostomické sondy). Tento přístup je však poměrně časově a organizačně náročný. Nicméně závažnější je fakt, že takové krmení většinou primárně nepokrývá energetické požadavky pacienta, protože požadovaný objem tekuté stravy k dosažení kalorických požadavků bývá velmi vysoký. Navíc je poměrně stresující, často spojen s nutnou sedací pro zavedení sondy a může u pacienta vyvolat averzi pro příjem potravy a zhoršit tak problém. Jako alternativy zvýšení příjmu krmiva jsou používány i některé jiné veterinární nebo humánní léky, ale žádný z nich není pro tento efekt přímo registrován.

Použití mirtazapinu ve veterinární praxi

Mirtazapin není nová účinná látka a v humánní medicíně je používán již více jak 20 let. Bezpečnost mirtazapinu pro člověka je tedy dlouhodobě ověřena. Navíc v průběhu let byl prokázán také efekt při použití u koček. Několik na sobě nezávislých studií zdokumentovalo, že mirtazapin u koček zvyšuje chuť k jídlu, přírůstek hmotnosti a snižuje zvracení, a proto jej zná i mnoho veterinárních lékařů. Veterinární farmaceutické společnosti ale hledaly jiný způsob podání než perorální, protože u kočky je obecně podání tablet problém a u těch, které navíc odmítají potravu, se podání ještě více komplikuje. Navíc používání humánních tablet s mirtazapinem přinášelo další nevýhody. Nebyla stanovena perorální dávka pro kočky, tablety pro lidi nemají vhodnou sílu a musí být rozděleny nebo rozlomeny, což vede k nepřesnému dávkování. Dále je potřeba myslet i na dopad na uživatele a manipulaci při dělení těchto tablet. Proto se tedy veterinární společnosti zaměřily na formu transdermálního podání mirtazapinu. A uspěly. Navíc v průběhu studií použití mirtazapinu u koček bylo prokázáno, že při transdermální aplikaci je k dosažení požadovaného efektu potřeba nižší dávka. Proto je i sérová koncentrace mirtazapinu nižší, což minimalizuje nežádoucí reakce, jako je nadměrná vokalizace nebo hyperaktivita koček a vliv na ostatní orgány (játra a ledviny).