Udržitelnost
Základní úlohou chovů hospodářských zvířat je udržitelná, cenově dostupná a efektivní produkce bezpečných živočišných bílkovin. Zároveň by měla mít tato produkce co nejmenší dopad na životní prostředí a dodržovat podmínky, které minimalizují utrpení zvířat.
Všechny tyto aspekty jsou velkou výzvou pro zemědělce i veterinární službu. Jedním z rizikových faktorů jsou infekční choroby. Ty ovlivňují zdravotní stav, efektivitu chovu a bezpečnost produkovaných potravin.
Prevence
Práce veterinárních lékařů s infekčními chorobami v chovech hospodářských zvířat prošla v posledních letech výrazným posunem od převažující terapie k metafylaxi a prevenci.
Právě prevence zahrnuje soubor opatření v oblasti řízení chovu, biologické bezpečnosti, welfare, metafylaktického používání antimikrobiálních látek a v neposlední řadě imunizace zvířat.
Potřeba bezpečných potravin vede k nutnosti snížit spotřebu antimikrobiálních látek. V posledních letech navíc dochází k významné regulaci používání neantibiotických přípravků.
Jedním z takových příkladů je zákaz používání terapeutických dávek ZnO, platný od června 2022 ve všech zemích EU.
Tato opatření logicky zvyšují význam preventivní imunizace. Na veterinárním trhu je registrována celá řada veterinárních vakcín proti nejvýznamnějším původům infekčních onemocnění. Všechny registrované vakcíny musí projít složitým procesem vývoje a testováním účinnosti a bezpečnosti. Musí být vyráběny v souladu s požadavky správné výrobní praxe (GMP).
Regulace
Slabinou registrovaných veterinárních vakcín je vysoká časová náročnost a vysoké finanční náklady spojené s vývojem a registrací nového přípravku, což způsobuje poměrně vysokou míru rigidity při aktualizaci antigenů.
Další slabina se objevuje u patogenů, které vykazují značnou antigenní variabilitu mezi sérotypy. V takovém případě nemusí registrovaný přípravek poskytovat dostatečnou ochranu proti patogenu cirkulujícímu v konkrétním chovu.
Vakcína
Tyto nedostatky lze nahradit vhodně formulovanou veterinární autogenní vakcínou.
Veterinární autogenní vakcíny jsou definovány jako „inaktivované imunologické veterinární léčivé přípravky vyrobené z patogenů nebo antigenů získaných ze zvířete nebo zvířat v jedné epizootologické jednotce a používané k léčbě zvířete nebo zvířat v téže epizootologické jednotce nebo v epizootologické jednotce s nákazovou situací totožnou s touto epizootologickou jednotkou“.
Jejich předepisování, výroba a používání jsou kromě zákona o léčivech upraveny řadou národních předpisů.
Vzhledem k rostoucí potřebě používání VAV v Evropském společenství jsou požadavky na jejich výrobu a používání regulovány nařízením (EU) 2019/6, které platí od 28. ledna 2022.
Význam autogenních vakcín naznačují dostupné statistické údaje z Německa, kde bylo v roce 2019 vyrobeno téměř 17 tisíc šarží VAV v celkovém počtu více než 218 milionů dávek. Počtem dávek jsou nejvíce zastoupeny autogenní vakcíny pro drůbež (více než 184 milionů), následují vakcíny pro ryby (více než 17,6 milionu) a prasata (více než 15 milionů).
Výroba veterinárních autogenních vakcín je v základních krocích shodná s výrobou registrovaných veterinárních vakcín a musí být realizována v souladu s požadavky GMP. V čem se testování výroby a použití liší, je nutnost izolovat patogeny v chovu, důkladně je identifikovat, často až na úroveň faktorů patogenity, a na základě této identifikace odborně rozhodnout, zda je izolát vhodný pro výrobu VAV.
Testování
Následuje kultivace patogenu, inaktivace a zpracování na antigen, podobně jako u registrovaných přípravků, úprava na vhodně zvolené adjuvans, plnění a značení.
Na rozdíl od registrovaných vakcín nejsou VAV testovány na účinnost a bezpečnost u konkrétních zvířat.
Před použitím autogenní vakcíny je veterinární lékař povinen provést test bezpečnosti na menší skupině zvířat.
Společnost Cymedica spolupracuje při výrobě autogenních vakcín s renomovanou německou společností Ripac, která byla založena v roce 2002. Kromě výroby autogenních vakcín společnost poskytuje diagnostické laboratorní služby a provádí vlastní výzkum ve spolupráci s Friedrich-Löffler Institutem, univerzitami a dalšími výzkumnými centry, který aplikuje v praxi na základě požadavků klientů.
Autogenní vakcíny nejsou jednoduchým zázračným řešením nedostatků v chovu hospodářských zvířat, ale mohou být důležitým prvkem při stabilizaci zdravotního stavu stáda, čímž se sníží spotřeba antimikrobiálních léčiv a zvýší se bezpečnost produkovaných potravin a v neposlední řadě také ekonomika chovu hospodářských zvířat.
Jejich výroba a používání vyžaduje otevřenou komunikaci a spolupráci mezi chovatelem, veterinárním lékařem, diagnostickou laboratoří a výrobcem.
Ráci bychom Vás pozvali na seminář v Jihlavě. Prase4 – prase na kvadrát, PRAcovní SEtkání veterinárních lékařů a chovatelů prasat, které se uskuteční dne 16. května v kongresových prostorách SVÚ JIHLAVA. Registrace on-line na tento seminář začne už na konci tohoto týdne. Téma letošního setkání je REPOPULACE CHOVŮ.