V minulosti se odvětví živočišné výroby zabývalo běžnými produkčními problémy, jako špatná kvalita jatečně upravených těl, špatná reprodukce nebo kulhání, a přistupovalo se k nim jako k jednotlivým problémům. Nyní je jasnější, že existuje společná základní příčina, která je spojuje: chronický nebo neadekvátní zánět.
Zánět je nezbytný pro život a je prvním krokem v procesu hojení, který pomáhá tělu bojovat s bakteriemi, patogeny a jejich toxiny a opravovat poškozenou tkáň. Každý na vlastní kůži zažil známé pocity bolesti, zarudnutí, otoku a tepla, které jsou důsledkem zranění nebo infekce.
Zánět je tedy odpovědí organismu na poškození buněk různého původu.
Po poškození buněčné membrány se uvolňují fosfolipidy a je spuštěna kaskáda kyseliny arachidonové. Výsledkem je tvorba prostaglanů, thromboxanů a leucotrienů v zánětlivé tkáni.
Dvě isoformy enzymu cyclooxygenáza, COX-1 a COX-2, jsou odpovědné za tvorbu prostaglandinů a thromboxanů. Enzym lipoxygenáza je odpovědný za tvorbu leukotrienů.
Přiměřená zánětlivá reakce je žádoucí, nicméně nadměrný nebo dlouhodobý zánět může být škodlivý.
Pokud imunitní reakce přetrvává a dojde k chronickému zánětu, živiny a energie se odkloní od užitkovosti zvířat.
Imunitní systém detekuje a reaguje na bakterie a patogeny, které mohou napadnout tělo, a také reaguje na stresory, zranění nebo environmentální výzvy. To vše může mít škodlivý dopad na pohodu a výkonnost zvířat.
Když patogen nebo bakterie překročí jednu z tělesných bariér, jako je kůže, sliznice nebo výstelky krevních cév, imunitní systém invazi detekuje a vysílá signály cytokinům, prozánětlivým proteinům, což naznačuje, že je potřeba pomoci. To iniciuje pohyb bílých krvinek směrem k místu zánětu.
Prvními reagujícími jsou fagocyty. Tyto buňky pomáhají chránit tělo požitím škodlivých cizích částic, bakterií a mrtvých nebo odumírajících buněk.
Existuje několik běžných zdrojů zánětu, které ovlivňují výkonnost a ziskovost hospodářských zvířat. Nejběžnější zdroje zánětu jsou špatná integrita střev, tepelný stres, kulhání, PRDC (komplex respiračních onemocnění prasat) a MMA (mastitis, metritis, agalakcie) syndrom.
Kontrola zánětlivého procesu je tedy naprosto klíčová v managementu chovu prasat jak z hlediska pohody zvířat, tak z pohledu ekonomického.
NSAID (nesteroidní antiflogistika) inhibují aktivitu obou cyklooxygenáz COX-1 a COX-2, což vede ke snížení biosyntézy prostaglandinů. COX-2 generuje prostaglandiny, které vyvolávají vedlejší účinky, jako je horečka, zánět a bolest. COX-2 se typicky aktivuje v poškozených a zanícených tkáních.
Izoforma COX-1 je téměř ve všech tkáních, které tvoří prostaglandiny k ochraně gastrointestinální sliznice. COX-1 také usnadňuje funkci ledvin a srážení krve.
Při dlouhodobém užívání je míra selektivity inhibice cyklooxygenáz velmi důležitá při výběru léčivého přípravku. Téma tlumení zánětu je dostatečně bohaté a proto se této problematice budeme věnovat v několika příspěvcích. Podíváme se blíže na jednotlivá antiflogistika a vliv na produkční parametry v chovu prasat.
Této problematice se budeme věnovat v rámci nového čísla časopisu Herriot, který vychází v září 2024.